Pokud věříme, že naše práce pomáhá druhým, je to dobrá práce.

Svíčka naděje stále hoří a bude hořet do poslední chvíle.

Vidíte tváře lidí, dívají se na vás a radují se. Děkují vám, avšak necítíte radost, že jste to právě vy, kdo pomáhá, nýbrž, že je pomoženo. Není to naše zásluha, že umíme pomáhat. Je to normální, přirozená lidská vlastnost. Nejvyšší stupeň pochopení druhého je EMPATIE. My lidé našeho stupně vývoje touto vlastností disponujeme, ale zatím se jí učíme napříč životům skrze bolest a utrpení, které si sami připravujeme.

Až člověk bude plně využívat EMPATIE, tak nebude zabíjet a bude se chovat k Zemi jako ke své matce.